O lenosti

Na dnešek jsem připravil několik fragmentů o lenosti ze starozákonní knihy Přísloví; přiznávám, že především pro sebe...

Všem, kteří na můj blog zavítali, přeji zároveň krásné prožití druhé adventní neděle.

„Jako ocet zubům a kouř očím, tak je lenoch těm, kteří ho posílají.“ (Př 10,26)

„Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem.“ (Př 13,4)

„Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět.“ (Př 19,15)

„Lenoch sáhne rukou do mísy, ale k ústům už ji nevrátí.“ (Př 19,24)

„Na podzim lenoch neorá, o žních bude žebrat, ale nic nebude.“ (Př 20,4)

„Lenoch říká: ‚Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil.‘“ (Př 22,13)

„Lenoch říká: ‚Na cestě je lvíče, v ulicích je lev.‘ Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži. Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům. Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících.“ (Př 26,13-16)

†